Nějakých 4000 km za námi a k našemu velkému překvapení nás ještě ani jednou nestavěla policie. Se zavřeným střešním boxem jsme projeli všechny hranice až na ty makedonsko-řecké. První pohraničník, který se do boxu lezl na střechu podívat, byl až ten turecký.
Ukázalo se, že pro zrychlení průchodu jakýmikoli hranicemi je nejlepší na otázku – „Where are you going?“ odpovědět jednoduše „Nepal“. To zatím obměkčilo i ty velmi přísné pohraničníky.
K našemu překvapení jsme zatím neplatili žádné pokuty nebo úplatky. Tento dočasný rozpočtový přebytek jsme se rozhodli investovat tady v Turecku – do kebabu iskender a ayranu (po našem „iron“).
Jinak naše cesta Tureckem je zatím plná zajímavých setkání s místními, rozpravami nad čajem o jejich, našem životě a hodnotách. Dost zajímavé vidět ty rozdíly v aplikaci islámu v praxi.
Ve středním Turecku užíváme konečně pěkného počasí. Prolejzačky skalních měst v Kapadocii byly super a hlídač open air muzea v Zelve si určitě oddechl (a mohl odložit svoji umravňovací píšťalku), když jsme opustili areál.
Hned při první snídani v Kapadocii bylo jasno, že zde zařadíme krátkou horskou vložku – Erciyes Dag – vyhaslý vulkán, který se nad touhle neuvěřitelnou krajinou tyčí do výšky 3900m a který jsme z našeho „kempovacího místa“ měli jako na dlani.
Caj, caj, caj, caj!
Očista před návštěvou mešity
Mustafa Kemal (Atatürk) je všude
Když hamam, tak v čtyřhvězdičkovém hotelu a zadarmo – díky jednomu velmi pohostinnému místňákovi
Rovina před námi, rovina za námi – ideální pro „kancelář na kolečkách“ #SkiToCloud
Předměstí Ankary… „južné mesto, betonové sídlisko…“
Velmi vtipná zastávka v malém městě Akpinar
„Can you take picture of me and show it to the girls in the Czech Republic?“
Snídaně v podhradí – vesnice Uhcisar – v pozadí Erciyes Dagi (3900m)
Kapadocie
Vesnice Göreme a v pozadí Erciyes Dagi (3900m)
Poznáte jeden rozdíl mezi těmito dvěma obrázky?
Poznáte jeden rozdíl mezi těmito dvěma obrázky?
Hurá na Erciyes Dagi (3900m)!
