Beton Ski Team – Blog 12 – Vanské vulkány

Vanské jezero je velký modrý flek na mapě jihovýchodního Turecka, kolem jehož východní části se před více než tisíci lety nacházelo jádro arménské říše.
Tohle jezero s rozlohou osmdesátkrát větší než je Trinec má na svědomí sopka Nemrut Dag, jejíž láva kdysi přehradila odtok jezera. Na další dvě vanské sopky Candir Dag (3500m) a Suphan Dag (4060m) jsme vyrazili s lyžemi.

S Třinečáky se člověk nenudí. O tom jsme se přesvědčili už v únoru v Sarajevu, kde jsme potkali zájezd CK Alpina. Nejinak je tomu i s Adamem Sviderem a Tomášem Lipkou z HO Třinec, které jsme na kus cesty přibrali na palubu Ponorky.

Pár kroků hnojem u posledního stavení na okraji městečka Gevas a už si to na pásech štrádujeme vstříc výstupovému žlabu na Candir Dag. Přecházíme laviniště po samovolných odtrzích. Sníh pod námi si trochu sedá. Odpoledne tu nemusí být úplně bezpečno. Po hřebeni pak na hranici sněhu stoupáme dál k vrcholu. Chceme sjíždět některý ze severních žlabů vedoucích z předvrcholu Candir Dag (3300m). Abychom si ho užili ještě za slunce, hlavní vrchol (3500m), který leží kousek dál po hřebeni, si necháváme ujít a pouštíme se rovnou dolů.

Parádní freeride v prašanu si Tom zpestřuje saltem přes skalku, při kterém testuje tlumící schopnosti vybraných tělesných partii. Závěrečným traverzem jarní kejdou se člověku zpátky k autu ani nechce. Hlas muezzina z mešity v Gevasu se rozléhá po hladině jezera, které končí až na obzoru v mracích. Z nich vykukuje vrcholový hřeben (okraj kráteru) Suphan Dag (4060m) – náš zítřejší cíl.

Výstup na Suphan může svoji zdlouhavostí a pozvolností směle konkurovat leckterému ledovcovému údolí v západních Alpách. Na konci širokého žlabu si Suphan začíná odívat mlžný župan. Když pak hodinky ukazují výšku 4000m, viditelnost je jen pár metrů a vítr naplno rozjíždí svoje odpolední představení. O hledání hlavního vrcholu na okraji kráteru si můžeme nechat zdát. Raději v krátkých rozestupech pelášíme dolů v našich výstupových stopách, dokud jsou aspoň trochu vidět.

O kousek níž, inspirován Tomovou akrobacií na Candir Dag, pokouším se při sjezdu s jednou lyží zaříznutou pod krustu o efektní vrtulku. Při pádu pak s pohledem upřeným na krouticí se koleno přemlouvám vázaní, aby vypnulo.. marně.

S nohou nahoře se pak aspoň mužů z pláže dosyta vynadívat na hromady nového sněhu, které na Suphanu během dvou dnů špatného počasí napadly. A Martin aspoň vyzkouší výhled na jezero z ptačí perspektivy.
Jsme moc zvědaví, “co zítřek připraví, co na břeh vyplaví”… bájný Ararat nebo dobrodružné hory v nejzapadlejším cípu východního Turecka?

#SkiToCloud

Další zajímavosti z naší cesty najdete na https://instagram.com/microsoftcz