Beton Ski Team – Blog 19 – Alam Kooh – skialp u Kaspického moře

Jaro je tady

Poslední příznaky nížkovky se rozplývají v lehkém větru šumícím klikatým údolím. Ztraceni v zelených úbočích stoupáme z vesnice Vanderbun (2200m) na chatu Sarchal (3650m). Jaro se tady na dohled od Kaspického moře nezdolně prokousává údolími vzhůru a při těchto teplotách nemá bílá proti zelené moc šanci. Nikde ani noha, s krysama zakousnutýma do zad pomalu ukousáváme metry a hlavou se nám honí zážitky posledních tří týdnů v Íránu – téhle neuvěřitelně pestré zemi.

Pásy nasazujeme až v ca 3200 metrech a po rozměklém sněhu dorážíme na chatu Sarchal. V zimě je zavřená, ale nabízí tři prostorné winterraumy a slunnou terasu. Na ní se k večeři ládujeme vynikajícím kuře thai od šéfkuchaře MX3 Aventure.

Taťka Solleyman a jeho sousedé

Druhý den je obloha jak plech a vyrážíme na druhý nejvyšší kopec oblasti – Takht-e Solleyman (4650m). V mírném svahu vedoucím pod kopec ho přezdíváme na „Taťku Solleymana“. S lyžemi na zádech pak stoupáme zleva nahoru na vrchol. Z vrcholu užíváme výhledy na skalní stěny Alam Kooh – s 4800 metry nejvyššího hory oblasti. Z jeho vrcholu to na žádnou lyžovatelnou linii nevypadá. Z Taťky Solleymana jde sjíždět přímo z nejvyššího bodu. Nejdřív kličkovaná mezi kameny, pak po nepříjemně tvrdém hřebínku (kolem 50st.) a rampou do poněkud betonového žlabu. Tím jsme se zdárně probetonovali až do pěkného jarního firnu, kterým se dokloužeme až na terasu chaty. Super túra!

Do Alam Kooh (po Damavandu druhé nejvyšší oblasti pohoří Alborz) jsme v rámci aklimatizace chtěli vyrazit na začátku našeho pobytu v Íránu. Komplikace s autem a povodně na severu Íránu tomu chtěly, že jsme se tady ocitli až na konci. Tak jako tak, teď při západu slunce je nám tady dobře. Daleko v údolí svítí světla civilizace, nad námi hvězdné představení. Do úplného ticha pak z našeho repráčku Patti Smith burácí „Pissing in a river“..

Nechodíme do hor právě kvůli těmhle chvílím?

„Hele, ale ráno musíme fakt vstát, abychom stihli večer nějaký ten bus do Teheránu?“ „Jasně, určitě vstanem!“ Samozřejmě jsme v příjemné spací tmě bivaku nevstali. Přes dosti pozdní odchod v poledne stojíme na vrcholu Siah Kaman (4550m) zrovna, když se slunce nadobro schovává za hradbu mraků a prim začíná hrát silný vítr. I kdyby svítilo, tak žlab, kterým jsme vystupovali, by ve svém strmém zúžení potřeboval pro bezpečný sjezd ještě hodně změknout. Proto volíme pravý (z pohledu zezdola) mírnější žlab. V jeho vrchní části na nás čeká překvapivě parádní skoroprašan a v širší spodní části pak zase solidní beton.

Veď mě dál, cesto má

Dole u potoka (ca 2800m), když už to dál na lyžích opravdu nejde, přezouváme a s úsměvem přišitým na tváři scházíme údolím zpět do vesnice na domluvený odvoz. Z těch liduprázdných hor se člověku vůbec nechce, ale náš čas v Íránu se naplňuje a po dvou dalších nočních přesunech nás na hranicích snad čeká Ponorka a cesta dál – do tajemného Turkmenistánu.

#SkiToCloud

Další zajímavosti z naší cesty najdete na https://instagram.com/microsoftcz

Sjezd Takht-e Solleyman (4650m)
#G3, #Boatpark

Sjezd Siah Kaman (4550m)
#G3, #Boatpark

Sami v horách – nejlepší!

„Kdyby ty noční autobusy byly takhle pohodlný“ Ranní dospávání nočního přesunu z Teheránu

Jaru navzdory

Jaru navzdory

„Jaro jaro bláznivý, hážeš kytky do vody, hlava se Ti to čí, a ty nevíš proč“ (Priessnitz)

Jaru navzdory

Není všechno stříbro, co se třpití

Na pásek to šlo až ca z 3200m

„Koukni, chata! To je jak někde ve Štubaikách!“

Rest is best
#G3, #Boatpark

Ve winterraumu
#JetBoil Sumo, #Travellunch, #GoalZero, #Hanibal

Přístup k Takht-e Solleyman s výhledem na severní stěny Alam Kooh

Kousek pod vrcholem

Vršek Takht-e Solleyman (4650m)
#Direct Alpine, #Singing Rock, #G3

Vrcholový hřeben Takht-e Solleyman (4650m)
#G3, #Boatpark

Horní rampa nad centrálním žlabem severovýchodní stěny Takht-e Solleyman (4650m)
#G3, #Boatpark

Radovánky v centrálním kuloáru Takht-e Solleyman (4650metres)
#G3, #Boatpark

Severozápadní svah Takht-e Solleyman (4650metres) – parádní túra!

„Mňam, to je dobrota“#M3X Aventure, kuře thai
#M3X Aventure, #Travellunch

“Počkej, nejbejse, momentka bude”
#GoalZero

Mraky zvané lentikuláry aneb “za jak dlouho myslíš, že ty srážky dorazí zezdola sem?”
Foťák se překvapivě rychle vybil, naštěstí Lumie nezklamala
#Lumia