V Kyrgyzstánu jsou hory a zeleno snad úplně všude. Fakt příjemná změna po všech těch pouštích a pustinách. Skoro kdekoli, kde odbočíte z hlavních cest do bočních údolí, najdete jurty. V nich řada místních pořád tráví tu teplejší půlku roku. Na pastvinách kolem pomalu ukusují trávu jejich krávy a ovce. Idylické ticho občas prořízne motor Lady Niva nebo dusot kopyt. Koně jsou všudypřítomní a tahle podívaná se jen tak neomrzí.
V hlávách nám dokola hraje jeden song. Milovníci klidnější hudby asi spíš ocení jeho orignální verzi.
Na skok na jih
Kvůli menším zdravotním komplikacím jsme na pár dní zakotvili v Oshi, druhém největším městě Kyrgyzstánu a centru jižní části země. Aspoň jsme tak mohli zazálohovat vše potřebné na OneDrive a díky našemu Toughbooku trochu zvýšit sledovanost online přenosů z hokejového mistrovství.
Když už z platíčka antibiotik nebylo co uzobávat, vyrazili jsme do Allajských hor (předhůří Pamíru). Tma padala na zdejší zaříznutá údolí, když jsme byli donuceni pustit se do několikahodinového zátěžového testu našeho předního navijáku. Naštěstí nezklamal. Zaháknutý za obrovský kámen pomalu se pohybující všudypřítomným bahnem dostal Ponorku z téhlé zrádné hmoty.
Martin tak mohl provětrat paraglide. Místní oslové prý unesou všechno, takže je nemyslitelné, aby vzácný návštěvník vláčel parným ránem tenhle obrovský batoh s paraglidem do kopce sám. S úžasem jsme pak při výstupu sledovali pitný režim dvou bačů, našich samozvaných průvodců – půl litru vodky na dva lidi a 700 výškových metrů. „Já němogu, já pilot“ úspěšně odmítal Martin jejich četná pozvání, zatímco já se raději schovával za stativ a kameru.
A pak na sever
Po cestě do hlavního města Bishkeku jsem pak zátěžovému testu podrobil i sněhovou pokrývku severozápadní stěny pravděpodobně bezejmenného kopce (3900m) nad sedlem Ala Bel (3100). Firn, do kterého se člověk propadá nejméně po kolena při sjezdu i chůzi na lyžích jsme tedy doma v Evropě ještě neviděli. Se sněhem to tady v Kyrgyzstánu asi bude všelijaké.
Předpověď pak slibovala na pár dní slunce – tedy alespoň dopoledne. „Ty odpolední bouřky určitě nebudou tak hrozný“ neztráceli jsme optimismus před výpadem do údolí Ala Archa – jedné z nejhezčích dolin západního Tian Šanu.
#SkiToCloud
Další zajímavosti z naší cesty najdete na https://instagram.com/microsoftcz