Nový sníh, zataženo, nový sníh, silný vítr.. předpověď počasí na albánskou část pohoří Prokletjě byla v posledních dnech neúprosná. Za těchto podmínek by bylo dost velký risk vyrážet do strmých svahů, které tyhle albánské Dolomity nabízejí. Za vděk jsme tedy vzali vápencovou perlou Černé hory – pohořím Durmitor. Tam sice předpověď taky nebyla bůhvíjaká, ale lepší den a půl hezkého počasí než nic.

Během prvního půl dne „hezkého počasí“ jsme v husté mlze a větru aspoň 100km/h pátrali v dolině Velika Kalica po malé plechové boudě – bivaku Debeli Namet. Díky Martinovo orientačnímu smyslu nakonec úspěšně. Parádní bivak jsme našli s dostatečnou rezervou – asi 5 minut před setměním.

Druhý den jsme v jasném počasí viděli, čeho jsme se obávali. Vítr, který se v dolině točil jako v rotoru všemi směry, rozmístil hromady sněhu všude možně, hlavně do žlabů a muld. Bylo jasné, že na žádné velké výkony to nebude. Vybrali jsme tedy relativně bezpečný cíl – Terzin Bogaz a jeho vyfoukanou jihovýchodní stěnu. Ze sedla Mala Previja jsme na něj vyšlápli po pěkném hřebínku a pak sjeli stěnou. Strmost ca 45stupňů, pod tenkou vrstvou prašanu na nás čekal solidní „beton“.

Před blížícím se přívalem dalšího nového sněhu jsme pak prchali do doliny. Strmé stěny a úzké žlaby Durmitoru se nám ale vryly do paměti – sem se určitě musíme brzy vrátit!

Teď už nás ale kvůli dalšímu programu na východě Turecka trochu tlačí čas, takže frčíme dál.

Zdravíme z řeckého pobřeží – jak jinak než deštivého!

Osada Savin Kuk

Šampón na horách

Hledání bivaku…. Fujavice, vítr, holomráz

Disco bivi trisko – viva Záviš!
#GoalZero

Ráno u bivaku

„Tebe nikdy nelákalo, když jsi byl malej, prokopat se až na dno pískoviště, abys zjistil, co tam je?“

Bílé království

Popolézání na hřebeni

Skoro jako v Peruánských Andách nebo Patagonii

Na vrcholu Terzin Bogaz (2303m)

Sjezd vrcholového hřebínku

Betonujééém!

Jihovýchodní stěna Terzin Bogaz

Apre-skialp

Zdravíme z řeckého pobřeží – jak jinak než deštivého!