Uteklo to jak voda, dneska nás čeká poslední díl a v něm Nepál a Manáslu.

Nezdá se to, ale těch čtyřicet minut je vlastně hrozne krátkých.
V každém díle jsme si lámali hlavy, které příběhy půjdou nemilosrdně ven. A v Nepálu jich bylo snad nejvíc.

Třeba ten, jak si Martin málem vystřelil oko zátkou při otvírání piva Ghurka, nebo jak jsme měli silný dojem, že krademe čas lidem z mise Člověk v tísni, kteří makali o sto šest, aby dostali pomoc a peníze do oblasti postižených po zemětřesení navzdory absurdnímu házeni klacku pod jejich nohy ze strany nepálské vlády.

oblast Helambu po zemětřesení

oblast Helambu

Nebo ten, jak se jeden nejmenovaný člen výpravy Czech Expedition: Manaslu 8163 m, autumn 2015 při uvítacím večírku jel přemisťovat vybavení nejmenovaného thamelského restauračního zařízení na ulici.

Nebo jak jsme při dalším z povedených večerů na treků do BC vyprázdnili zásoby rumu cele lodge a získali v údolí označení ‘Crazy Czechs’.

Právě naše skupinka byla nevyčerpatelnou studnici příběhů a zážitků, vesměs pozitivních.

Podobně jako výprava Honza “Tráva” Trávníček, která měla stany kousek vedle nás. Nejen, že měli v jídelním stanu tepleji, ale disponovali i kvalitním vegetarian-vegan-raw zobem (Miri plus Trava), a hlavne nekonečnými zásobami vepřových konzerv (František Dobrý) a nekonečných historek (Pavel Ušah Michut).

To my měli zase nekonečné zásoby rýže, brambor a zeleniny, ze kterých kuchaři Ningma a Bhim kuchtili neuvěřitelné věci, ač jsme v base campu plném vyhřívaných stanů komerčních expedic byli jak chudí příbuzní a trochu za exoty. Tej Thapa, majitel agentury Mount Treks by na svoje kluky měl být hrdý.

Příběhů z kopce, co jsme museli vynechat, těch je taky dlouhá řada, třeba těch spojených s ostravskými úderníky Martin Ksandr a Pozdrav Z Marsu, se kterými jsme často na kopci pohybovali, nebo těch nenatočených… třeba jak známý živel Petr Kejklíček zamířil i s žebříkovým mostem do trhliny a přišel o batoh, nebo jak náš kumpán, severský bovián Vašek Novotný testoval, jak dlouho může trvat střevní chřipka ve vysoké nadmořské výšce. Nebo jak zdatní volejbalisté Pavel Burda a Tomáš Kučera prokrastinovali v C2, zatímco jsme v BC nutně potřebovali pomoc v závěru rozhodujícího setu proti výběru Šerpů.

Tohle všechno jsem chrlil na střihače Skaldu ve střižně a on jen klidně konstatoval – „to všechno bude muset ven, neděláme film o expedici, ale poslední z dílů vaší cesty, to je ti jasný?“. Naše představa kluky jednotlivě ve filmu představit, vzala za své.

S čím jsme si pak hodně lámali hlavu, bylo jak naložit se záchrannou akcí v C4, když se naši kluci a Trávovci chystali na vrchol. Místo toho se marně snažili zachránit rakousko-maďarského horolezce, který dostal výškovku. Zvlášť Marek Lejsek tam odvedl kus černé práce. Ve střižně jsme tenhle příběh, který zůstal hluboko v nás, zkusili přenést do 3,5minut záběrů a rozhovoru. Nefungovalo to. A možná i pod vlivem událostí, které s touhle záchrankou byly spojené pak v Čechách, jsme se rozhodli ji vůbec nerozebírat. Dost možná se ale ten materiál použije v jedné další věci, co se chystá.

No a pak už zbývalo jen vymyslet „nějaký chytrý konec“. Scénář, co jsme připravili po pár pivech jednou takhle na Kampě, jsme zahodili hned ve studiu. Znělo to fakt pateticky. Vyřešili jsme to jako obvykle – trochou červeného a namluvením z voleje při běžících záběrech.

Poslední díl věnujeme Pavlovi Michutovi, se kterým jsme v BC strávili nejeden dlouhý večer, při kterém vyprávěl, jak už na všechno nedůležité kašle, že už bude jezdit jenom do hor. Z výpravy na Denali letos na jaře se pak už nevrátil. Hory hodně dávaj, ale někdy všechno berou, marná sláva.

Tož na Pavla,
a na sníh!

Česká televize – Nahoru a dolů Hedvábnou stezkou – 7. Džunglí na osmitisícovku