Když v západní části Turecka někomu řeknete, že se chystáte do Hakkari, nechápavě se Vás bude ptát, jestli víte, co děláte. Hakkari je asi stotisícové město kousek od íránských a iráckých hranic v nejjihovýchodnějším cípu Turecka. V osmdesátých letech se stalo epicentrem bojů kurdské strany pracujících (PKK) za nezávislost. Přestože dneska oficiálně platí příměří, v horách kolem Hakkari se pořád skrývají bojovnici PKK a v letních měsících válka občas doutná.

Kousek za Vanem člověk vjede do hor, jejíchž pás vede až na irácké, resp. íránské hranice. Dřív bylo pro časté vojenské kontroly pro cizince těžké projet, dnes stačí na vojenských kontrolních jen říct, kam má člověk namířeno.

Nečekaná návštěva vojenské základny

Česká republika? Studoval jsem tam dva roky. Až tady dokončím svoji vojenskou službu, chtěl bych se tam vrátit – s nadšením v oku nám suverénní angličtinou na jednom kontrolním stanovišti říká Chris – voják konající základní službu. O nějakou chvíli později se otevírají železná vrata a vjíždíme za ostnatý drát – velitel základny nás zve na večeři.

V důstojnické jídelně čeká stůl plný jídla. Všichni jsou milí a zvědaví. Po včerejším slzném plynu od turecké policie je to dost kontrast. Čaj teče proudem, venku se smráká, tak přijímáme nabídku na nocleh na základně. V důstojnické posteli, jak jinak. Jsme tu jak zjevení – z Čech autem až sem, kam by se běžný Turek dobrovolně nikdy nevypravil. Oč méně náš výlet chápou, o to více se snaží pomoci. O horách Cilo Dag, kam se chystáme, je totiž jen minimum informací. Po večeři obligátní fotbal v televizi, hraje se přeci istanbulské derby – Fenerbahce proti Besiktasi. Díky povídání s Chrisem máme zajímavý vhled do života záklaďáků. Během šestiměsíční služby (v případě absolventů vysokých škol) se nepodívají ani jednou domů, mají zákaz používání mobilů, nedostanou se vůbec ven ze základny. Ještěže máme tu profesionální armádu. Vojenskou mapu nám nakonec vojáci nemůžou dát, ale klíčová informace je, že do hor můžeme, jen bacha na PKK.

Hakkari a vzhůru do ráje!

Vjíždíme do Hakkari, města zasazeného do svahu nad úzkým kaňonem řeky Zap. Cáry mraků tajemně halí okolní kopce. Jen tušíme jejich vrcholky. Je celkem hnusně, ale máme zvláštní pocit. Radost, že jsme tady a napětí, co nás čeká. Asi jako když člověk vjíždí do zamračeného Chamonix.
Hakkari je asi město s největší koncentrací terénních aut Toyota Hilux na obyvatele. Hodně z místních je totiž zapojeno do pašeráctví. Z Íráku nebo Íránu se pašuje vše možné, od nafty, přes elektroniku až po ovoce, čaj, zbraně a různé drogy. Na horských cestách, kudy pašerácké trasy vedou, je potom třeba odolné vozidlo, které rychle zmizí, když je mu někdo v patách. Ve městě pak tyhle teréňáky stojí často zaparkované vedle obrněných transportérů turecké armády, kterých tu také není málo. Zvláštní koexistence.

Do Hakkari se za rok moc cizinců nepodívá. Je to obrovská škoda, protože jeho okolí má tolik co nabídnout – hlavně pro lezení, horské kolo, rafting i paraglide. Vyhledali jsme místního outdoorového nadšence Emina Yildirima z Hakkari Resko Nature and Sport Association, od kterého jsme se snažili získat informace o situaci v horách Cilo-Dag, rozeklaném čtyřtisícovém pohoří, asi nejhezčích horách v Turecku.
V zimě chodí místní horalové do Cilo-Dag jen minimálně a to téměř výlučně z východní, méně strmé strany. O podmínkách v severní části pohoří a konkrétně námi vyhlídnuté dolině Cennet Cehennem (Nebe a peklo) toho nikdo moc nevěděl, ale Emin a spousta dalších se snažili nám v přípravě pomoci, jak mohli. Závěr byl jasný – do hor můžeme, jen bacha na vojáky.

Pohostinnost místních to znamená téměř celodenní péči, od snídaně až po večeři proloženou prohlížením fotek okolních hor, setkáními se zajímavými lidmi, a třeba i návštěvou místní univerzity. Nakonec jsme se od Sabiny, Češky provdané za Mehmeta – tajemníka rektora místní univerzity – dozvěděli, že spát v autě na parkovišti v centru města je pro místní trochu potupa, tak jsme přijali pozvání na nocleh do hotelu Sibar, které nám Mehmet domluvil. Ideální pro nabrání sil před výpadem do hor. Předpověď slibuje tři a půl dne hezkého počasí v Cilo Dag, v horách s lyžemi prý ještě nikdo nebyl.

Tak vzhůru do ráje!

#SkiToCloud

Další zajímavosti z naší cesty najdete na https://instagram.com/microsoftcz

Na cestě z Vanu do Hakkari

Na cestě do Hakkari – hrad Hosap

Na cestě do Hakkari – hrad Hosap

Na cestě do Hakkari – hrad Hosap

Příjezd na základnu turecké armády

Na základně

Hakkari – kurdské Chamonix

Socha Atatürka v centru Hakkari byla několikrát místními stržena a několikrát úřady postavená zpět

Autoprohlídka okolních hor s Eminem Yildirimem

V Hakkari

Vyhlášené kurdské snídaně

Cilo Dag – kam půjdeme a jak se tam dostaneme?
#SkiToCloud