Beton Ski Team – Blog 26 – Noshaq – když aklimatizační vyhrání z kopce vyhání

Do základního tábora

Jeden osel prý unese 20kg, bereme jich 6, to musí stačit. Zdá se to jako lehká matematika. Do základního tábora je to nějakých 35kilometrů. V osmdesátých letech, ze strachu z nepříliš pravděpodobné invaze z Pákistánu, položili mudžahedíni v tomhle údolí (jako jediném v afghánském Hindúkuši) na dvou fotogenických loučkách hromadu min. Ty se musely obcházet velkým obloukem přes nepříjemné suťové svahy. Miny už jsou pár let pryč, vesničani na stezce intenzivně pracovali, takže dneska oslíci projdou až do základního tábora. “Možná jsme si to mohli líp spočítat, co?” říkáme si, když funíme pod našimi více jak třicetikolovými batohy do kopce údolím Qazi Deh, zatímco naši “nosiči” jen organizují svoje zvířata se zbylým nákladem. Kdo by se s ním dřel na zadách, že?

Druhý den v poledne po dalších 6 hodinách pochodu shazujeme krysy na pěkné plošině na boku morény ledovce. Vyplacíme náš příspěvek do místního nevelkého HDP – tedy 33 USD na oslikáře – a s hlavou lehce zamotanou zabydlujeme náš přechodný domov. Základní tábor se nachází ve výšce 4650 metrů a je z něj krásný výhled na severozápadním hřeben Noshaqu (7490m). Kromě Noshaqu se v dolině nachází ještě několik zajímavých kopců se strmými a lyžařsky náročnějšími liniemi. My máme spadeno hlavně na Gumbaz-E-Safed. Plán je jasný – nejdřív co nejlepší aklimatizace na Noshaqu (pokud možno jeho vylezením při druhém výpadu z BC) a potom, pokud se na to budeme cítit, jeden další strmý směr v dolině.

Na kopec

V předtuše, že základního tábora si ještě do sytosti užijeme, vyrážíme hned na obhlídku okolí. Vracíme se nadšení. Téčková křižovatka ledovců nad základním táborem jde krásně projít a přístup pod Noshaq a k dalším kopcům je tak rychlý a bezpečný.

„Seš si jistej, že tady kluci snad neviděli jedinou lavinu“ reklamuje Martin informace, které mi po Skypu dal Honza Haráč, který s Martinem Ksandrem Noshaq vylezli v roce 2013 (jako první Češi snad po třiceti letech) zatímco pozorujeme čilý pohyb kamení a sněhu (tedy časté laviny) v okolních žlabech a stěnách. Holt podmínka bude letos trochu jiná.

Po dvou nocech v BC se přesouváme o kousek výš do předsunutého BC ve výšce 4900m. Druhý den ráno si to štrádujeme přes ledovec a začínáme se prokousávat po úbočí tohohle drobečka. Jde to pomalu, sníh na slunci rychle změknul a je to pěkná bořenice. Po ledovci to pak jde o dost lépe. Za pár hodin dosúpíme na krásnou plošinku na výstupku hřebene v 5550 metrech – tedy prvního výškového tábora. „To by dneska stačilo!“. Stavíme si luxusní plošinku pro stan, vaříme a mžouráme proti slunci pozorujíc tohle krásné údolí. Za hřebenem je Pákistán, dole na moréně úplně malinkatá červená tečka našeho stanu. V celé dolině jsme úplně sami, obklopeni těmito bílými obry. Už jenom to je dost zážitek.

Hladce do dvojky, ale…

Další den pokračujeme po hřebeni dál až do 6000 metrů, kde stavíme druhý tábor. Kopec nad námi je v mraku, ale to nám tolik nevadí, protože výš se stejně nechystáme. Jsem rádi, že se tady v 6000 metrech dá slušně spát a hlava ani moc nebolí. O vrásky na čele se ale spolehlivě postará Sayeed z vesnice Qazi Deh, kterému jsme se konecně dovolali satelitním telefonem. “Kluci sorry, fakt jsme ty klíče hledali.. poslal jsem tam svoje lidi.. ale po nich ani panence (přívěšek, na kterém jsou pověšené) ani památky.”

Při výstupu do BC jsme před pár dny zjistili, že nám naše jediné klíče od Ponorky chybí. Museli jsme o ně přijít cestou z afghánských hranic do vesnice Qazi Deh. To znaměná tři taxikáři a jeden hostel. “To se určitě najde, protože kdyby ne… (chvilka přemýšlení nad možnými řešeními a jejich náklady) … Tyvoe, to fakt nevím, co bychom dělali.” Uklidňovali jsme se vzájemně. Teď nezbývá než vsadit všechno na to, že osobní návštěva údolí vše spraví. Karty v ruce máme ale hodně bídné.
Než se donasyta nasnídáme, už i naše C2 je v mraku. Všechno balímě a podél hřebene sjíždíme dolů. Bez svítícího slunce je sníh tvrdý a pod C1 solidní beton – tedy hodně tvrdý firn. Sklonoměr ukazuje ve strmém hanku 48 stupňů. S velkým batohem na zádech to chce docela dávat bacha. I ve spodní části svahu zůstává ještě dost sněhu, takže dojíždíme pohodlně až k moréně ledovce. S lyžemi na zádech jsme pak co nevidět na druhé straně. Lyže a spoustu dalších věcí necháváme pod kamenem (tj. v našem předsunutém základním táboře) a mažeme dolů. V BC rychlý oběd a pak se agent M. vydává na klíčovou misi.
Podaří se mu najít žlutou panenku, nebo příští dva tři týdny strávíme místo lezením složitým obstaráváním nových klíčů?

#SkiToCloud

https://instagram.com/microsoftcz

Carinthia, Microsoft, Hanibal, G3, Pieps, Boatpark, Singing Rock, Direct Alpine, Goal Zero, Travellunch / MX3 Aventure, Esbit, Husky, CK Alpy