Archa znamená jalovec, je to kyrgyzský národní strom a v celé zemi je jich plno. Obzvlášť v dolině Ala Archa kousek od Bishkeku. Kdybyste sháněli někoho, kdo Vás vezme po Tian Šanu nebo Pamíru, místní horský vůdce ruského původu a technický ředitel Kyrgyzského svazu horských vůdců Pavel Vorobiev je ta správná adresa. S Pavlem jsme při kávičce řešili možnosti pro strmé lyžování, ukazoval jsem na fotkách doliny naukládaných ve OneNotu vyhlídnuté linie, on pokyvoval hlavou a opakoval  – „to je lezecká cesta, teď asi samý led“.

Na Racka

„Nó, třeba to nebude tak hrozný.“ Neztrácíme optimismus. “Hlavně vyrážet brzo, odpoledne hlásí bouřky.“ Z parkoviště v dolině vyrážíme asi ve dvě odpoledne, takže první den jsme ve hře „Člověče, nezmokni“ absolutně bez šance. Po dolině cestují šedé cáry mraků, vzduchem poletuje voda v nejrůznějších jarních skupenstvích a do kroku nám z povzdálí hřmí. Aspoň ta idylická procházka s pořádnými krysami na zádech na chatu Racek (3300m) rychle uteče.

Chata Racek leží na kraji morény ledovce Ak Sai jako stráž u vstupu do říše sněhu, ledu a kamení. “Kluci, tam fakt opatrně, tam je teď samej led, navíc dost nasněžilo” postará se o přísun dalších dobrých zpráv “chatař” na Rackovi, sympatický týpek a taky jediná osoba obývající tuhle nevelkou stavbu od podzimu do léta. Je jasné, že lepší destinaci jsme pro Báru, která za Martinem přijela na výlet, nemohli vybrat.

Rekreační oblast ledovce Ak Sai

Abychom zvýšili svoje šance na úspěch ve zdejší tradiční hře, vyrážíme do boje s krysami a kameny morény dalšího dne hnedka z rána. Objektvní obtíže nepohodlné stezky šibalksy obcházíme po zbytcích sněhu a za chvilku se přehoupneme na ledovec Ak Sai a do bivaku „hotel“ Korona. Tahle žlutá plechová bouda svou útulností kdejaký hotel předčí. Najdete v ní nákresy výstupů, dvě myšy, zbytky vybavení a zásob a hlavně výzdobu, za kterou by se nemusel stydět kdejaký autoservis. Ideální ukryt před odpolední bouří, co nas mezitím dohnala.

Výhled na kotlinu ledovce Ak Sai to je pastva pro oči. Strmé stěny zvedající se přímo z plochého ledovce, zajímavé žlaby – bohužel všechno zalité ledem a ozdobené vrstvou čerstvého prašanu.
“Co zkusit rano tamhleten Teke Tor (4410m)? Do sedla to vypadá bezpečně a na hřebeni se uvidí.“ Nakonec se vidělo už ve svahu vedoucím do sedla. Místy tvrdé desky, místy vankuše prašanu, to vše sedící na ne úplně stabilní vrstvě změklého firmu. Uznale pokyvujeme hlavou nad kreativitou sněhového tvorby Tian Šanoše. Snad trochu poučeni z předchozích nezdarů v minulých sezónách, nehodláme jeho originální dílo narušovat dalšími troufalými zik-zaky, a tak ještě před sedlem otáčíme.

Lyže se při sjezdu propadají do sněhu, na tvrdých deskách nečekaně zrychlují a aspoň v občasném prašanu se chovají trochu předvídatelně. Úplná přehlídka elegance. Dole na ledovci pak zkoumavě kroužíme pohledem po dolině a hledáme mírnější svahy. „Se obávam čoveče, že tady toho moc nevymyslíme..“

Dáme tomu korunu

Jeden mirnější a tedy snad bezpečnější kopec se v dolině ještě najde – Pik Korona (4810m) – druhý nejvyšší v oblasti. Ten identifikujeme jako ideální tetrén pro první pořádnou Báry túru. Po odpoledních a nočních bouřkách je počasí perfektní – vítr v nárazech příjemných sto, sto dvacet kilometrů, viditelnost akorátních 50-100 metrů. Idylickou vycházku nafoukaným prašanem ukončujeme ve výšce 4600 metrů. Na vrcholovém hřeneni snad tmavě šedé mraky pořádají rychlostní závody. Takovéhle riziko ofouknutí tedy, jako správní šampóni, nejsme ochotni podstuopvat; navíc když jsme tady na vycházce s dámou.

Večer se vítr utišil. Bílé stěny kolem září do černočerné tmy. Poslední věty Čapkova RUR pak doznívají z našeho GoalZero repráčku do úplného ticha. Snad i ty dvě myši to poslouchaly.

Báru jsme zatím o nesmírné atraktivitě naší oblíbené disciplíny zvané pozdě jarní skialpinismus úplně nepřesvědčili, takže druhý den vyrážíme na druhý pokus na Koronu sami. Mraky si po včerejších závodech dávají rest day a líně se povalují po obloze. Vítr zatím vyřizuje svoje záležitosti ve vedlejších dolinách a přichází nás přivítat až na krásné ledovcové pole nad druhým výšvihem. Pod námi tušíme vstupy do velkých ledových katakomb, tak se raději navazujeme na špagát. Na něm pak i vylézáme z části ledový žlab s krátkým skalním prahem na vrcholový hřeben. Po něm ještě asi délku a půl po skalkách a sněhu, až už to dál nejde. Mraky žádnou velkou panaromatickou podívanou nedovolují, takže slaníme, sbalíme cajky a už si to prášíme dolů podél výstupové trasy. Počas je pořád všelijaký, světlo měně než atraktivní, tak aspoň neřešíme focení a užíváme si super prašan. Parádní túra, parádní sjezd!

Nedá se svítit

Robert mezitím nás nasedá v Praze do letadla – konečná destinace Biškek – s sebou má svůj paraglide a batoh kontrabandu pro nás (včetně čerstvé zásilky dobrot od Travellunch a MX3 Aventure). Moc času už nám, jako uvítacímu výboru, tady nezbývá. Přemlouvám Martina a Báru (toho času při odpolední siestě ve spacácích), že hektický podvečerní přesun na bivak ve vedlejší dolině a zítřejší superhektická túra na Pik Semjonova Ťanšanského (s 4895m nejvyšší v oblasti) je přesně to, co teď potřebují ke štěstí.

To je samozřejmě nabídka, kterou nemůžou odmítnout, takže rychle balíme sakypaky, sjedeme kousek po ledovci Ak Sai a pak se propadáme neuvěřitelně měkkým firnem nahoru do sedla. Tam vidíme, co se dalo předpokládat – centrální žlab vedoucí na tenhle pěkný kopec je ve vrchních částech samý led, dole zafoukaný prašanem.

„No dobře, tohle fakt nemá smysl, dem dolů na pvio“ soukám ze sebe zklamaně zatlačujíc slzu v oku.

Náladu nám ale zlepší „fantastický“ sjezd snad ještě měkčím firnem. Lyže se propadají, zarývají pod občasné desky a zadrhávají o schované kameny. Bára si s těžkým batohem vede dobře a snad nám i věří, že „tyhle podmínky fakt nejsou úplně normální“.

Pod chatou Racek všechno zase halí husté mraky. Led a sníh nadobro vystřídalo mokré kamení. Dole v údolí začíná být slyšet potok. Šedá mlha přinese i trochu ptačího štěbetání. První trsy trávy, kleč, strom. Krysy těžké, ale je to radost vidět, jak zas živá příroda s klesající výškou získává převahu. V jeden den z nehostinného sněhu, ledu a větru až zpátky do zeleně na pivo.

Asi i proto to děláme.

#SkiToCloud

https://instagram.com/microsoftcz

Jarní opalovačka

Lyžovačka
#G3, #Boatpark, #Pieps JetForce

i fujavice
#G3, #Boatpark, #Pieps JetForce

Bojová porada s místním horským vůdcem a velkým znalcem okolních hor Pavlem Vorobievem
#OneNote

Základ je vyrazit včas, nelehko a vědět kam

„Tak schválně, myslíte, že zmoknem?“

„Mělas pravdu Báro, zmoknem!“

Aspoň to na chatu Racek rychle utíká

Kousek pod chatou Racek

Chata Racek (3300m)

Cesta vzůru kolem ledovce Ak-Sai

Cesta vzůru kolem ledovce Ak-Sai

Idylka v bivaku „hotel“ Korona
#Travellunch, #MX3 Aventure

Toto hotelové zařízení vyniká obzvlášť decentní výzdobou
#GoalZero

Z rána zase ke strojům!

Tak Ti nevím, čoveče. Moc se mi to nezdá.“
#Pieps JetForce, #G3

„Nó, nevím, co jinýho tady vymyslíme“
#SingingRock, #Directalpine, #G3

Ale tak výhledy zase parádní. Příště bereme víc lezeckých cajků!
Severní stěna Pik Svobodnaja Korea (místními horolezci přezdívaná Grand Jorrasses)

Sedlo Kosmonautů – už kvůli tomu názvu jsme ho chtěli sjet, bohužel samý led

Nezbývá než Pik Korona (4810m)!

Zatímco se někteří opalují

Jiní dřou

Hurá na Koronu!

Kousek nad “hotelem”

Sníh s větrem se starají o příjemnou masáž obličeje

Zatímco mraky pořádají na obloze závody v rychlosti

Na bivaku, tam je beztak nejlíp, tam má totiž člověk výhledy jistý

Večerní chvilka poezie
Powered by #GoalZero, #OneNote

Romantika při čelovkách. „A tady nám, jak se zdá, někdo přebývá.. No ať počítám jak počítám, jedna, dvě…“
#GoalZero, #Travellunch, #MX3 Aventure

“Hlavně, že zas nefouká!”
#SingingRock, #Pieps JetForce, #G3, #Directalpine

Pojď, jdem se na chvilku schovat do ledu

Kulárek na lyže bohůžel poněkud ledový !”
#SingingRock

Kulárek na lyže bohůžel poněkud ledový !”
#SingingRock

Z něj na hřebínek
#SingingRock

Z něj na hřebínek
#SingingRock

Cumbre! (Pik Korona 4810m)
#SingingRock, #Directalpine, #Hanibal

Rychle, prašánek čeká!
#SingingRock, #Directalpine

Na ledovec a prášíme #G3, #Pieps JetForce, #Directalpine, #Boatpark

Na ledovec a prášíme #G3, #Pieps JetForce, #Directalpine, #Boatpark

“No dobře, jdem dolů na pivo!”

Test odolnosti helem Singing Rock Penta

Zase krásně. Aspoň ta cesta dolů rychleji uteče