Úkol zněl jasně – „Bez panenky se nevracej!„. „Když ji najdeš, bude Ti za odměnu připravena jedna z těch nepřátelských vran, co nám spořádaly všechno sušené mlíko, zatímco jsme byli na kopci.“ Tak málo kmotr K. věřil úspěchu téhle mise. Díky svému extrémnímu výcviku ale agent M. překonává 35 km ze základního tábora až do údolí svižným krokem a ještě, když je slunce nad horizontem, užívá zaslouženou večeři v zahradě Sayeedova guesthousu o 3500 metru níže než ulehal den před tím ke spánku. Brzy ráno, hned po rozbřesku, nasedá poté do konfidentského taxi. „Jasně, no problem, může se mnou svést jeden vesničan do města k doktorovi„, obměkčen prvními slunečními paprsky, zlepšuje si karmu hned po ránu a vychází tak vesničanům vstříc. Lituje ale co nevidět své dobrosrdečnosti. Nepěkně kašlající řidič a další tři vesničani, dvě děti v horečce a ještě l tomu zavřená okýnka – to aby marodky neofouklo. Snad jen díky svému extrémnímu výcviku a tuhé nátuře mohl bez následků přežít tuhle hodinouvou krasojízdu.
Nedbaje všech bezprostředních hrozeb exotických bacilů při první zastávce však rychle obhlédne místo jejich prvního noclehu. Po žluté panence (tedy přívěšku, který dostali v Kurdistánu, a na němž jsou jediné klíče od Ponorky – jejich vozidla) ani památka. Soustředěnou myslí proběhne záblesk pochybnosti. Ranní vánek však znenadání zašustí topoly u cesty a dodá mu naději. Jeho vyzicelovaný agentský instinkt ho pak vede přímo k němu – k tomu prvnímu taxikáři. K tomu s jiskrou proradnosti v jeho tmavotmavém oku, co snad jako jediný může zajíždět za první vojenské hraniční stanoviště až k tomu druhému – tedy až k samému plotu tádžické hranice. Tam se nachází i ted‘. V nenápadném dřepu v družném hovoru s celníky a pohraničníky. „Panenka? Jaká panenka?“ Nic prý nemá. Jasný padouch.
Agent M. však před celníky obratně šermuje svým chytrým telefonem Lumia a ukazuje fotku oné žluté panenky na všechny strany. S tlumočením pomáhá místní horolezec Afiat, který se zase z ničeho nic odněkud vynořil. Dramatičnosti záběru ještě přidává řeka Panj, která si vzpupně bublá a zurčí všem za zády a vyplňuje tak napjaté chvíle ticha.
Všichni tuší, ze situace je vážná. Proto dovolují agentovi se single entry vízem rychlý výpad na tádžické území. Ale tádžičtí celníci nejeví o celou kauzu sebemenší zájem. Z tohohle pro ně úplatek nečíhá. Minuty neúprosně plynou.
Taxikář diverzanzt pak znenadání ztrácí nervy. Kapka studného potu mu stéká po čele z pod jeho efektního čepce. Třesoucí se rukou, která už před drahnou chvíli ztratila pohotovost, tasí panenku. Všichni nevěřícně zírají. „Nehledáte náhodou tohle?“ Zeptá, jakoby se nechumelilo.
Pak se všchno seběhne neskutečně rychle.
Agent M.:“Ty lháři!“
Proradný taxikář: „Myslel jsem, že už ji nebudete potřebovat“
Agent M.:“Dej to sem!“
Proradný taxikář: „Až mi dáš 500 dolarů!“
Agent M.: „Si upad ne? Ty chamtivá kreatůro! Beztak mi ani tolik na cestu kmotr K. nedal“
Proradný taxikář: „Tak aspoň stovku!“
„Kluci, nehádejte se“ vstupuje do toho Afiat. Využívajíc chvilky oboustranně ztráty pozornosti, rázným chvatem vyměňuje panenku v ruce taxikáře za smotanou stodolarovku.
Slunce se pomalu dere oblohou vzhůru, do hor se nasouvají temné mraky, které tu vydrží příští tři týdny. Agenta. M to netrápí. Štráduje si to po iskhašimském bazaru se světáckým úsměvem ve tváři a pocitem dobře vykonáne práce. Nebýt ramadán, tak by jistojistě zamířil hnedka do nejbližšího salónu. Takhle se musí spokojit s koupí předražených smetan do kávy, to aby doposledního splnil zadání od kmotra K., toho času ukrytého uprostřed špičatých hor kousek od hranice z nejmenouvanou cizí zemí. Přes agentovu důvěrnici v Čechách posílá pak kmotrovi šifrovanou zprávu na satelitní telefon „Připravuj vrány“, to jakože uspěl.
Vracejíc se slunným dopolednem do Kozího Dechu užívá si Agent M. chvíle slávy. Celé údolí nemluví o ničem jiném. On ale ve vší své skromnosti je hlavně rád, že mise dopadla dobře a že si ted může jít do kopců zase trochu odpočinout.
#SkiToCloud
https://instagram.com/microsoftcz
Carinthia, Microsoft, Hanibal, G3, Pieps, Boatpark, Singing Rock, Direct Alpine, Goal Zero, Travellunch / MX3 Aventure, Esbit, Husky, CK Alpy
Agent M. se vydává na rozhodující misi
Předmět doličný
O pár hodin později… „Nikde jste ji neviděli?“
„Fakt ji nemáme, Pane“
„Hledejte sakra! Může být kdekoli!“
Agent Afiat vstupuje na scénu
#Afghan Agents Vote For Singing Rock
„Ani Vy jste ji neviděly, holky?“
Nesmíme zapomenout na interiéry!
„Šéfe, samá voda, musíme to zkusit ve městě“
„To je dobrej obchodník tohle. Kdyby ji měl, určitě by nám ji prodal.“
„To k ničemu nevede, potřebuju kamufláž! Jeden místní hábit prosím!“
Je to on, je to on, ishkašimskej taxi-démon!
„Já věděl, že ji najdeš. Jses jednička mezi našimi agenty! Už to ví celé údolí!“
O 12 hodin později v základním táboře: „Hele, ale tu vránu si uvař sám, jo. Už si někde viděl, že by kmotr vařil?“
